Na dámských toaletách Sheena nalezla potřebnou samotu. S úlevou povolila sevření úst a opřela se o umyvadlo.
„Tohle nesmíš dělat!“ křikla na sebe přísně do zrcadla.
Měla při tom lehce narudlou tvář a srdce jí bušilo, jako kdyby se skutečně s někým poprala. Nemohla uvěřit tomu, že něco takového si Sorin dovolila před otcem provést. Ačkoliv si vyslechla od Sorin obhajobu, že by si odjezdem nadělaly velké problémy, zlobila se.
Zhluboka nadechla a zopakovala: „Tohle… nesmíš dělat.“
„S kým to, u Lin-Chua, mluvíš?“ ozvalo se z kabinky.
Sheenu hlas polekal. Toalety nebyly prázdné, jak se zdály. Se spláchnutím vyšla vysoká, tmavší dlouhovláska v zeleném úboru.
„Se svým…“ chtěla Sheena odpovědět, ale znejistila s otcovým zákazem o sobě komukoli povídat.
Tahle dospělá dívka ale nevypadala jako jedna z těch, kterých se dnes otec obává. Měla na sobě podobně jednoduchý šat, jako měli Nositelé, až na široký zlatý opasek, který jeho volnost v pase stahoval. Také měla podobně výrazný pásek zlaté barvy přes čelo, na který Sheena zaujatě zamrkala.
„Levanem,“ dořekla.
„Mluvíš přes zrcadlo se svým Levanem?“ usmála se dívka pobaveně.
„A co nesmí dělat?“ tázala se dál s upřímným zájmem, zatímco si myla ruce. „Hm?“ pobízela mlčící Sheenu.
Sheena na její dotazy jen krčila rameny.
Vypadala stydlivě, ale stud nebylo to, s čím by měla problém. Plánovala, že se brzy beze slov vytratí. Neznámá dívka nevypadala nebezpečně, ale i tak to byl někdo cizí, s kým Sheena nesměla mluvit. Ona však stále čekala neodbytně na odpověď.
Sheenu její pohled usmlouval a přeci jen se jí zachtělo otcův příkaz porušit. Dívka působila dojmem, že by snad mohla starostem se Sorin i porozumět. Sheena ji odhadovala spíše na Nositele než na diváka, přestože mátla silným líčením a zlatou výzdobou.
„Mluvit za mě… před tátou,“ prozradila tedy a dívka se nechápavě zamračila. Sheena jí situaci vysvětlila: „Říká místo mě věci, které já říct nechci. Chce tady zůstat, ale já bych asi raději šla domů. Snažil se mě přinutit, ale to nemůže dělat.“
„Ne, to nemůže,“ potvrdila dívka.
„Právě, tak jsem mu to řekla –,“ ukázala Sheena na zrcadlo.
„Ne, ty mi nerozumíš,“ přerušila Sheenu. „To opravdu NEMŮŽE dělat,“ zdůraznila. „To Levané neumí. Nemají nás jak nutit a už vůbec nemůžou za někoho mluvit. Není ani proč, jsou bez touhy a emocí. To prostě nejde,“ zavrhla dívka takové představy a následně přimhouřila na Sheenu oči.
„Kdo ty vlastně jsi?“ zaujalo ji pomatené dítě.
„Sheena Taris,“ odvětila Sheena nejistě.
„Taris… Taris…“ zamýšlela se dívka a snažila se jméno někam zařadit. „Ne,“ zavrtěla hlavou, „neznám. Ty nebydlíš v Derigotu, že? Tvá matka se tady v Areneánu provdala? Jak se jmenovala předtím, když Levana ještě nosila? Bude asi z Horního Derigotu nebo někde odtamtud?“
„Moje máma není –“ zastavila se Sheena s velkou odezvou od Sorin, která Sheeně připomněla, co se tady pokouší vykládat.
„Počkej, jsi ty vůbec Nositel?“ rozesmála se dívka.
„A kdo bych byla?“ nerozuměla Sheena.
„Já nevím,“ smála se dívka dál, „třeba zbloudilý člen nějakého ústavu, který na turnaj udělal skupinový výlet? Slyšela jsem, že se jich tady letos sjelo nějak hodně. Dokonce přijeli i děti ze sirotčinců, nějaká velká dotovaná akce. Nezabloudila jsi?“
„Jsem tu s rodiči,“ začala se Sheena cítit nesvá.
Dívka si pokračovala pobaveně své:
„Né, nechápej mě špatně, prostě jenom… jsi roztomilá… haha… že mi to hned nedošlo. Levan, který mluví za tebe… jsi prostě malý blázínek. Máš hodně ráda Nositele, viď? Potkala jsem už takové, kteří si rádi představují, že nějakého Levana mají. Máš velkou fantazii, ale to je super!“
Na to Sheena nevěděla, co by měla odpovědět. Ale ani nemusela. Jen, co otevřela pusu, strhla oběma pozornost jiná žena, která nečekaně vrazila do dveří.
„Nino! Kde vězíš?! Sedm minut, dělej!“ houkla a zase zmizela.
„Podívej,“ chytla dívka Sheenu přátelsky, sotva byly na toaletách zase jen ve dvou, „mám teď první zápas, zahajuji turnaj. Musím běžet, ale potom… potom určitě pokecáme, dobře? Popovídáš mi o tom ‚svém Levanovi‘, chceš? Já ti zase popovídám, jak je to doopravdy, aby ti to příště lépe sedělo, ju? Tak zatím pa, prcku! A drž mi palce!“
Poté dívka vyběhla z toalet a Sheena zůstala sama uvnitř konsternovaná tím divokým zjevením. Nečekala, že takhle rozverně může Nositel také vypadat.
Pozastavila se však více sama nad sebou a zadívala se opět do zrcadla.
„Já mám Levana…“ řekla na svůj odraz, jako by se tím ujišťovala. Jak jen mohl být její Levan zpochybněn? Proč by si ho vymýšlela? Bylo neuvěřitelné, kolik toho tahle Nina napovídala. S čerstvou vzpomínkou na klidné Nositele v sále si tak Sheena nebyla jistá, jestli tím divným Nositelem nemyslela Nina spíše sebe. Navzdory tomu ji ale Sheena vzala velmi vážně a Ninina tvrzení ještě dlouho v sobě probírala. Nadále se před zrcadlem prohlížela a řešila i ostatní věci, které na svůj účet zaslechla. Přece nevypadá jako blázen. A taky není žádný prcek. Vždyť derité jsou drobnější. Jak se tak říká – už od přírody.
…
S novými podněty k zamyšlení se vrátila na chodbu a narazila na otce hned při dveřích. Nevzdálil se ani o krok a Sheenu ve strachu napadlo, jestli náhodou neslyšel její rozhovor s Ninou. Byl ale naprosto zahloubaný, s pohledem do nikam si příchozí Sheeny ani nevšiml.
Musela ho vyrušit svým tenkým hlasem, při čemž se navrátil do ne zcela dobrého rozpoložení. Ani se nezajímal, co Sheena říká. Uchopil Sheenu necitelně za ruku a vedl ji spěšně zpět do lóže. Už se ani nerozhlížel, teď téměř vyprázdněnou vstupní halou utíkalo jen několik opozdilců na zahájení. Díky tomu také dobře viděl na přítomné muže ze své ochranky, ale ani s nimi nedokázal zvolnit. Přál si být s Sheenou v lóži co nejdříve.
Jenže Sheena jeho tempo brzdila zdráhavým krokem. Přetrvával v ní souboj o vlastní pusu a ještě nepřestala myslet na to, co jí řekla Nina. Zpracovávala ve své hlavince několik věcí najednou a otcův kvap nestíhala.
„Tak…“ všiml si Tay neustálého tahání a zastavil, „co je?!“
Probodl ji přitom pohledem, ze kterého se cítila ještě poloviční.
„Co je s tebou?!“ rozlítil se na ni. „Mám toho tak akorát, Sheeno, nebudu tě tady vláčet! Jestli se nezačneš chovat normálně, tak už vážně dostaneš pár facek! Už jsem ti řekl, že tady nejsme na výletě! Jestli ti to nestačí, vemu tě úplně odsaď a vrátíme se jen na tvý zápasy! Nebudu ti tady ty kraviny zařizovat, když nemíníš poslouchat! Ještě chvíli mě štvi a neuvidíš vůbec nic! Já tady fakt bejt nemusím!“
Sheena se během jeho křiku lítostivě odmlčela. Otec věty o fackách nepoužíval často. Sheena ani nikdy žádnou nedostala. Bylo to pro ni jen znamení, že už je skutečně zle. Tentokrát si ale byla jistá, že sama není příčinou jeho zlosti. Otec jí připadal spíše vyčerpaný než naštvaný. Když Sheena poznala tu jeho znavenost, ve které se ještě snaží hrát přísnou otcovskou roli, přesvědčilo ji to k tomu, aby se překonala.
Chystala se otci slíbit, že už bude hodná, však celou halou náhle prolétla neskutečná rána v doprovodu zahřmění. Sheena si v úleku zakryla uši a skrčila se. Tay Sheenu instinktivně přitiskl k sobě. Oba upřeli svůj zrak na tunel, ze kterého rána přilétla.
Hřmění ustalo a po krátkém tichu se halou rozezněly vzrušené komentáře. Všichni byli zaskočeni intenzitou, zdroj byl ale jasný.
„Nina,“ cvaklo Sheeně a vytrhla se otci z objetí. Rozeběhla se ke schodišti a brala schody k tribunám po dvou. Tay zaskočen několikrát zakřičel, než pochopil, že se Sheena nezastaví. Utíkal tedy za ní, ale hbité dítko se mu ztratilo s první odbočkou.
…
Sheena běžela za burácejícím rámusem celá v neznámém sevření. Nebyla si jista, jestli je tohle Sorin, nebo ona, ale nemohla si nechat ujít tu neznámou dívku v akci. Bylo to najednou to nejdůležitější, musela vidět, co je Nina zač. Než by se ale dostala k výhledu z lóže, bylo by jistě po všem. Zanechala tak všechna pravidla i s otcem za sebou a s nepoddajnou lehkostí utíkala skrz neznámé chodby.
Neběžela ale zcela poslepu. Sorin ochotně Sheenu navigovala. Sheena díky Sorin vběhla do prvních vstupních dveří, které potkala, a zjistila, že je v hledišti úplně dole u oplocení. Na něm ale bylo nalepeno tolik diváků, že neměla šanci cokoliv z právě probíhajícího souboje vidět.
Nestačila se však ani rozhlédnout po jiné možnosti a už byla oslepena zábleskem a ozvala se silná rána, ze které se jí podlomily nohy. Tvrdě se usadila na zem a překvapena ani nedýchala. Zato všichni kolem ní se rozkřičeli z plných plic a rozskákali se radostí jako šílenci.
Mezi živelným dupotem bot si Sheena rychle uvědomila svou křehkost. Okamžitě se zvedla a se svou malou výškou se začala drze prodírat dopředu. Dalo to práci a několik nepříjemných šťouchnutí, ale drobná Sheena nabitá odhodláním se nakonec protáhla až k plotu bez větších problémů. Vítězně se na něj pověsila jako opička a s otevřenou pusou měla konečně arénu na dlani.
Z písku bojiště na ni ihned dýchnul silný žár mísící se s vůní, jež znala z nocí, kdy doma při silných bouřkách nezavřeli okna. S úžasem, ohluchlá ohromným řevem a téměř slepá ze záblesků, se zaměřila na dění ve středu jeviště, kde rozpoznávala zelenou, rozevlátou postavu s blyštivým opaskem.
Měla štěstí. K souboji dorazila, když se zrovna nacházel v plném proudu. A to doslova. Nina při něm stála na žhavém písku bosa, z dlaní jí vylétávaly proudnice blesků a kolem jejího těla vše vířilo jako v jednom tornádu. Zlatá čelenka v dlouhých vlasech se s každým vyslaným bleskem impozantně zaleskla. Takhle z tribuny vypadala jako nefalšovaná korunovaná princezna.
Sheeně se až tajil dech z atmosféry, která se Nině podařila vytvořit nejen tam dole, ale také zde podél oplocení. Tady se jednohlasně skandovalo Ninino jméno a až když si Sheena všimla, že někteří z fanoušků mají dokonce na sobě stejnou zlatou čelenku, plně jí došlo, s jakou hvězdou turnaje se to potkala.
Vrátila se pohledem zpátky dolů a měla pocit, že nikdy neviděla nic tak úžasného. Nina metala blesky stejně lehce jako ona svůj oheň. Přesto tohle bylo jiné. Nina uměla být dokonale soustředěná. Její pohyby byly propracovaným tancem, kdy vše, co vyslala, zase uměla s přesným načasováním přijmout nazpátek. Na jejím boji nebylo nic náhodného, přestože viditelně neváhala a nic dlouze nerozmýšlela. Vytvářela dech beroucí blýskavou show, při které nikdo ani nestačil sledovat, jestli ten na druhé straně vůbec zvládá její nápor odrážet.
Nina byla na první pohled jednoznačným šampiónem a pozornost hlediště měla jen pro sebe. Její nádherné představení se však také rychle blížilo ke konci. V prostoru bojiště i na tribunách se od Niny zvedl silný vítr, že se Sheena musela plotu pořádně přidržet. A ani by ji nenapadlo se teď pouštět. Se srdcem až v krku, s vlasy v očích hltala každou vteřinu těch dosud nepoznaných sil kolem sebe.
Větrný vír pod Ninou nakonec nabyl takové moci, že k úžasu všech Ninino tělo spolu s okolním pískem nadzvedl a roztočil. V ten moment se Nina stala zeleným rotujícím kuželem, který na svém vrcholu nabíral ostrou záři. Během pár vteřin už nešlo z Niny vidět nic než světlo, které se posléze prudce vrhlo na protější okraj a s ranou srovnatelnou s výbuchem se roztříštilo o stěnu.
Nejbližší diváci i přes ochranu dohlížejících Nositelů mohutným otřesem hromadně popadali jeden přes druhého. To Sheenu vyděsilo. S pádem lidí pomyslela na to, že se tam musel někdo zranit, ale ostatní dál sledovali s nadšeným křikem zápas, jako by takové situace byly zde zcela běžné. Lehce zmatena se tedy očima vrátila společně s diváky do středu arény, kde se ještě pořád vířilo velké množství písku a v jeho zlatých vlnách nešlo naprosto nic vidět.
Až když písek pomalu usedl na zem, začala se v ustupující mlhovině rýsovat postava Niny. Stála tam sebejistě rozkročená a na zemi kolem ní zářilo cosi drobného. Trvalo ještě dobrou minutu za doprovodu neutichajícího skandování, než Sheena rozpoznala, že ony svítivé věci jsou električtí pavoučci, kteří kolem Nininých nohou oslavně skotačí.
Všechno nasvědčovalo velkému vítězství pro Ninu, ačkoliv výsledek dosud oznámen nebyl. Ninin soupeř již od souboje odstoupil a to, na co nejen Nina čekala, byl signál konce zápasu, který záhy přišel v podobě zahučení sirény.
Bylo téměř neslyšitelné skrz všudypřítomné nadšení, ale stejně jej nikdo příliš slyšet nepotřeboval. I Sheena pochopila, že už se nic dalšího dít nebude, a ještě ráda se pustila plotu, kterého se v závěru držela s takovou vervou, že jí vtiskl otlaky do dlaní. Ihned se obrátila a bez zastavení se prošťouchávala neomaleně ven. Bylo tady neúnosné horko a mezi propocenými ukřičenými diváky se cítila příliš snadno k rozmáčknutí.
Nebyly to však pravé důvody, proč se najednou tak kvapně drala zase k chodbám. Napadlo ji, že když bude dostatečně rychlá, stihne vidět Ninu vycházet z arény. Musela divokou cizinku z toalet ještě jednou vidět zblízka, než ji v tom nekonečném areálu ztratí. Nepřestávala při tom myslet na Ninin upřímný zájem, který projevila během jejich krátkého rozhovoru. Když Sheena poznala, že rozjařená mluvka z toalet je zkušený a slavný Nositel, chtěla jí najednou říct o své Sorin úplně všechno. Věřila, že potkat Ninu nebyla náhoda. Jak by se ale jinak znovu setkaly, když jí nyní nepoběží naproti, nevěděla. Stěží by Nina našla jejich lóži kdesi v patrech pro vyvolené.
…
A tak Sheena opět utíkala nazpátek, přes halu a mohutný tunel rovnou ke vstupu do jádra arény. Tam už čekal zástup gratulantů, který neprodyšně zacpával veškerý prostor před vraty. Zastavila se kousek za ním a hypnotizovala netrpělivě svým pohledem železnou konstrukci, ke které se nemohla dostat.
Naštěstí to netrvalo dlouho a vrata se rozevřela s patrnou těžkostí vlastní váhy. Jenže Nina nebyla ani po dalších minutách přes onen zástup vidět. Sheena si jen domýšlela, že tam někde skutečně je za tím hloučkem veselých tváří, které jistě patří jejím přátelům. Zůstala smutně zírat a s rukama v kapsách se jí jenom nitrem rozlévala hořkost, jak hloupá byla představa, že by se k někomu takovému dostala blíž. Nerozuměla přitom pálivému pocitu na hrudi, který měla, když srovnávala obyčejnost, s jakou Ninu brala ještě před půl hodinou někde u umyvadla, s hvězdnou aurou, kterou měla nyní.
…
Mezi přešlapujícíma nohama však Ninin zelený plášť nakonec vykoukl a Nina se dostala skrz gratulace z chumlu ven. Neúnavně děkovala, potřásala si rukama na všechny strany i proti všem zdvořilostním pravidlům jenom, aby každý, kdo přišel, měl z ní malinkatý kousek. Tomu poslednímu Nina věnovala i objetí a zahlédla díky tomu za jeho zády malé blonďaté děvčátko. Zamžourala na něj přes písek na řasách a s milým překvapením se zaculila.
„Prcku!“ zavolala na Sheenu vesele. Pustila se přítele a dorazila k ní.
„Sheena Taris,“ připomněla Sheena, i když teď už jí to oslovení tolik nevadilo.
„Ano, Sheena Taris, já mám dobrou paměť, já… mám dobrou paměť,“ reagovala Nina zrychleně a zadýchaně.
Sheena si Ninu zvědavě prohlížela, jak je celá rudá a po divokém zápase za sebou zanechává cestičky písku. Také oči měla zarudlé, na líc jí spadalo několik černých kapek od řasenky a hrudník se jí ještě pořád splašeně vzdouval. I s únavou ale zářila vítězným zápalem.
„Vidělas ten blesk, vidělas ho? To bylo fúúú a BUM, úplně mě z toho brní ruce! Chtěla jsem míň, fakt jsem chtěla míň, ale… hahaha… no to bylo něco, to bylo něco!“ spustila Nina v jednom nádechu a divoce při tom máchala rukama, jako by se zrovna dostala do víru, který vytvořila v aréně.
Skrz ty zářivé oči plné bláznovství a nezastavitelnou pusu Sheena objevila za maskou slavné hvězdy obyčejnou dívku, která byla unesena vlastním úspěchem. Snad ho Nina ani nečekala a nevěděla, jak jej v té velikosti a kráse pobrat. Sheena hltala Nininy emoce a představovala si, jak se teď asi Nina cítí. Jestlipak se taky bude takhle cítit po svém prvním zápase. Bylo to neskutečně nakažlivé, chtěla být rázem jako tahle princezna blesků. Chtěla o zápasech v aréně vědět úplně všechno.
Nině ale nebylo zrovna lehké rozumět. Mluvila opravdu rychle a řekla toho víc než dost. Začala Sheeně vyprávět celé dějství proběhlého zápasu, ale stejně se nedobrala k ničemu věcnému. Zahrnula Sheenu emotivními změtmi popisů, jaké to na jevišti je. Na druhou stranu, nebylo potřeba něco konkrétněji vysvětlovat. Sheena sdílela všechnu radost už jen z té živé gestikulace a věřila Nině každé slovo. Znělo to naprosto úžasně. Konečně se začala těšit do arény.
…
Ninu zastavilo až opětovné zaskřípání vrat, do kterých vstoupil další hráč. V aréně započal druhý zápas. Na to Nina poznamenala, že by tady nemusely stát věčně a nabídla Sheeně, aby se šly spolu dívat. Samozřejmě s takovým osamělým mládětem před sebou se jako první Sheeny pozeptala na rodiče. Měla v úmyslu jim potulující se dítě dovést.
S její zmínkou o rodičích si Sheena pozdě vzpomněla, že nějaké rodiče vlastně má. Vybavila si lóži, kde čeká maminka. Navíc ji otec asi hledá po celém areálu. Došlo jí, co udělala, a zbledla. Cestou do vstupní haly Nině prozradila, že ji za útěk nečeká nic dobrého, a nohy jí těžkly vinou. Než ale stačila říct Nině více, zahlédla místo, kde od otce utekla. Bylo jí jasné, že porušila snad vše, co otci několikrát slíbila v autě. Určitě z toho nejdříve úplně vyletí, poté bude po zbytek turnaje zlostí mlčet, a až dnešek skončí, dostane doma ten nejhorší doživotní trest, jaký si od něj uměla představit.
…
A sotva Sheena mučivý scénář domyslela, uřícený Tay se objevil naproti u schodiště. Jeho poděšený zrak zaznamenal dvě dívky, z nichž jednu poznával z letmého zahlédnutí u sálu a u druhé nevěděl, jestli ji má přerazit teď, nebo až potom.
„Hele, toho chlápka znám,“ řekla Nina na Taye, když byly s Sheenou ještě mimo jeho doslech, „to je teefu Taris, ne? Nevěděla jsem, že se na nás chodí dívat i politici.“
Nina se zasmála svým poznámkám, načež sebou škubla a zastavila.
„Jo ty jsi TAHLE Taris!“ vypadlo z ní překvapeně.
To už byl u nich Tay. Popadl Sheenu a prudce ji k sobě přitáhl.
„Hehe… zdravím… teefu,“ promluvila Nina na Taye rozpačitě. Vnímala přitom, že on rozhodně nemá chuť se s ní nějak vybavovat.
Tay zvládl zdvořile kývnout, ale pusa se mu následně s pohledem na Sheenu zahýbala, jako by drtil mezi zuby kameny. Z jeho výrazu Nině úsměv ihned opadl. Na Sheeně poznala, že je chudák ve velkém maléru. A z toho ledově zejícího chlapa nebylo těžké odvodit, že se nemá starat v jakém. Napjaté ticho přesto dlouho nevydržela a pokusila se Sheeně pomoci.
„Jenom se jí líbily moje blesky, pane Tarisi. Přišla se mě na ně zeptat. Zajímalo ji jen, jak je to s Levany. Mrzí mě, že vám utekla, byla prostě zvědavá. Víte, tady je to úplně normální. Věčně mě tady přepadávají nějaké děti. Zkrátka se jim to líbí, a pak se někde zapomenou. Jsme pro ně jako postavičky z toho… z komiksu,“ zkoušela se přitom vesele usmívat, ale vůbec se jí nedařilo situaci odlehčit. „Ale chápu, že jste se bál, je to velké zlobidlo, viďte…“
Tay pochopitelně jejími řečmi obměkčen nebyl. Naopak. Čím podrobněji Nina líčila, co Sheena dělala a chtěla vědět, tím zlostnější pohled na Sheenu házel. Nina tak v dobrém úmyslu nechtěně na Sheenu vyzradila i to poslední, co chtěla před otcem utajit.
„Jdeme!“ poručil a táhl Sheenu pryč, nechávaje Ninu za sebou.
…
Během hrozivě tiché chůze k němu Sheena opakovaně vzhlížela a čekala, kdy ony výčitky na její hlavu spustí. I když nemluvil, vypadal přesně, jak očekávala. Tvrdě pulsující líce, naběhlá žíla na čele a mrazivě prázdný pohled před sebe. Sevřena strachem neměla pochyb, že brzy zažije otcův výbuch.
Ve skutečnosti se ale Tay tak napěněně necítil. Ulevilo se mu, že má Sheenu znovu pevně ve své dlani, a byl hluboce zklamaný, že není poslušná a taková, za jakou ji měl. A dával to za vinu především Mishi, která Sheeně nyní v lecčems ustupuje. Celé zklamání směřoval pouze ke své ženě. Poslední dobou ji nepoznával. Byla pro něj ta nejchytřejší žena na světě, která měla dost rozumu na to jej pochopit a k tomu ještě více trpělivosti s ním vycházet. Teď najednou nic z toho, co vypouštěla z pusy, nedávalo smysl, a ve všem tom stresu se z jejího přátelství stalo nepřátelství. Nechápal, jak mohla takhle obrátit a najednou si nestát za ničím, co dříve uznávala. Teď, když nejvíce potřeboval svou Mishi, byla pomateným bláznem, který systematicky sabotoval veškeré jeho úsilí dělat věci správně.
Věděl, že to Mishi nemá o samotě s Sheenou lehké a že je na obě tvrdý. Ale jde přece o ochranu rodiny, kolem které se jim pořád někdo potuluje s rozličnými úmysly. Teď není čas vymýšlet si, čím by se Sheena ráda pobavila a kolik společných chvil si udělají. Byl rád, že vůbec nějaké ještě jsou. Ale když je Mishi jedno, jestli si bude, nebo nebude, brát léky přes všechny ty výzkumy, co zařizoval, nebo Sheeně nezáleží na tom, jestli se tu ztratí, odvedou ji, nebo jí někdo ublíží v aréně, co ještě on může udělat. Asi je opravdu jediný, koho zajímá, zdali spolu budou i zítra.
Ze svého pohledu tak na všechny starosti zůstal sám. A už ho unavovalo se pořád starat. O Sheenu, o Mishi, o Kitu, o rozpočet, o celý Areneán. Být otcem všem a všemu. Svůj úkol však bral vážně a ani na vteřinu by jej nenapadlo i přes jejich nevděk povolit.
…
Tay nestačil Sheenu dovléct ani k prvnímu výtahu a do cesty i do myšlenek mu jako odnikud vstoupil Lin-Chu. Ta malá svítivá očka, buclaté tváře, připitomělý, univerzálně milý úsměv – tvář, kterou nemohl vystát – doslova rozmetala všechno, na co doteď myslel. I jeho mimika se uvolnila z tvrdé masky. Skoro to vypadalo, že se Lina polekal. Nechtěl ani zastavit, ale musel by do Lina vrazit, což by vzhledem ke křehké Tayově a bytelné Lin-Chuově postavě nebyl dobrý nápad.
Zastavil tedy a Sheena se uvnitř zaradovala nad možnou záchranou. Obličej ale stále křivila, jak jí otec tiskl ruku až k bolesti. Přesto si nedovolila protestovat. Sledovala ty dva velké muže stojící naproti sobě a ve vzduchu cítila napětí.
„Sheena by se teď měla připravit na zápas,“ řekl klidně Lin-Chu a natáhl svou dlaň k Sheeně. „Postarám se o ni, Tayi Tarisi. Zavedu ji do arény. Nemusíš se obávat. Ti, jež vyhlížíš, se zde nenacházejí.“
Tay rozuměl, o čem Lin mluví, ale měl se k Linovi netečně, aby nevypadal, že mu jen tak lehce uvěří. Mínil Sheenu doprovodit k prvnímu zápasu sám, jenže Sheena, stále se ho držíce, se chytila druhou rukou
i Lin-Chua. S naprostou samozřejmostí přijala Linův návrh dříve, než se k tomu Tay vůbec stihl vyjádřit. Když Tay spatřil, že si Sheena přeje tento krok udělat s někým jiným, zaražen ji pustil.
„Věnuj se dnešku, ne zítřku,“ pokračoval Lin-Chu na Taye a nasměroval Sheenu k chodbě. „Zlobíš se, že o něj nikdo mimo tebe nemá zájem, přitom to můžeš být ty, o koho nebude mít zájem onen zítřek,“ zadíval se na něj významně. „Nebude ti prokazovat vděčnost za to, že ses o něj staral, Tayi Tarisi. Zítřek není takhle na prodej.“
Po vážném tónu se ale Lin jemně usmál poté, co k němu Sheena zvědavě vzhlédla. Vrátil se do své klasické milosti a s pohlazením jejích vlasů dokončil už veseleji: „Třeba by ses mohl vrátit za Mishi a společně s ní sledovat, jak se vaše dcera dnes proslaví.“
Měl při tom srdečný až zasněný výraz ve tváři a už nic více k Tayovi neměl. Odváděl Sheenu pomalým krokem zpátky k hale.
…
Tay zůstal u výtahu jako přikovaný. Očima se upínal na vzdalující se drobné zelené botičky, které byly příliš malé pro jedenáctileté dítě. Měl z toho obrazu před sebou špatný pocit. Něco v něm s každým Sheeniným krůčkem bodalo. Jistá bezmoc, které propadal, se měnila v pálivou vizi budoucna. Tisíc kdyby a možná. Byl teprve na začátku jejího života, a přesto jako by už bylo pozdě tady stát a něco se pokoušet ovlivnit. Sama se nechala odvést a ještě na ní viděl tu spokojenost být ruku v ruce s nějakým Nositelem.
Na čele ucítil kapky potu. Možná tíživé úvahy prchající z jeho hlavy. Promnul si ho starostlivě a rozmýšlel, zda se vrátí nahoru za Mishi, nebo bude čekat tady dole. To už se ale k němu přibližovala ona upovídaná dívka se zlatou čelenkou, která přivedla Sheenu do haly. Vypadala, že mu chce cosi sdělit, což nebylo zrovna něco, co by mu v tomto okamžiku scházelo. Na její zřejmý úmysl si pronesl pro sebe trpce ironické „Bezva“.